Používané metody těžby
K hlavním metodám těžby uhlí v tehdejším OKR patřily:
Mělké dolování
V začátcích dolování na polskoostravském panství byla těžba uhlí prováděna v blízkosti povrchu do malé hloubky mělkým či podpovrchovým dolováním. To bylo prováděné štolovou dobývací metodou, kde se pomocí štol uhelná sloj otvírala a připravila k těžbě.
Směrné štolování
Směrné štolování je charakteristické pro kopcovité území se šikmo uloženými uhelnými slojemi. Dolování se provádí pomocí těžebních štol ražených z úbočí od povrchového výstupu po směru (vrstevnic) uhelných slojí. Štoly sloužily jako dopravní cesty k odvozu narubaného uhlí, k odvádění vody, přílivu čerstvého vzduchu.
Štolování příčné
Způsob příčného otevření uhelného ložiska dědičnými štolami, ražených v pohoří přibližně kolmo na směr slojí. V překřížených slojích byly raženy z dědičné štoly hlavní těžební chodby, vedené ve směru příslušné sloje. Tento systém umožnil podstatné zvětšení těžebního pole a těžbu většího počtu slojí.
Mělké jámové dolování
Mělké jámové dolování se používá pro těžbu uhelných slojí, uložených blízko povrchu, které nevycházeli na povrch. Otevření ložiska se provádělo pomocí svislých šachet nebo jam.
Štolové dobývání uhlí
Těžba žentourem
Po zavedení parního stroje
Nový typ těžební budovy po zavedení parního stroje, místo žentouru se stavěla kotelna.
Tato šachetní budova /důl St. Elisabeth/by mohla být stejného typu jako budova na jámě Anselm.
Vizualizace rytiny dolu Anselm z období 1847-1857.
takže zleva by mohla být třídírna, vlastní šachta, strojovna, kotelna.
Řez šachtou
Plán dolu Bollenbach
Řez kamenouhelným dolem
