Jáma Josef byla vyražena jako větrní jáma v petřkovické uhelné sloji Terezie počátkem 19. stol., nedlouho po r. 1799. Tvořila součást skupiny Starých hlučínských dolů, jež vlastnil Johann Adam sv. p. Grutschreiber, majitel hlučínského panství. Šlo o úklonnou jámu, která byla ražena proti úklonu sloje Terezie, uložené strmě. Sloj má mocnost cca 70 cm, její směr je prakticky severojižní a upadá zde k západu pod úklonem 70 až 80°.

Jáma sloužila k odvětrávání porubů nad hlavní (denní) štolou, vyraženou po směru (vrstevnici) sloje Terezie. Šikmá (tzv. plochá) hloubka jámy (po úklonu sloje) byla 57,6 m, tzn., že dosahovala až na štolové patro. Opuštěna byla asi koncem 1. poloviny 19. století s postupem dobývání sloje Terezie do hloubky pod úroveň štolového patra. Způsob likvidace není znám. Na místě jejího ústí je dnes velká propadlina. Prohlubeň, zhruba kruhovitého tvaru, má průměr asi 12 m a hloubku cca 4,5 m.