Na dole Juliane byla uvedena do provozu hořejší štola, která byla dlouhá 103 láter (215,27 m). 1788 bylo pomocí třípalcové pumpy vyhloubena 7 láter (14,63 m) hluboká jáma spolu s několika novými šachtami, kromě toho jáma z roku 1794 24 láter (50,16 m) hluboká, která ovšem zaznamenala úbyt výskytu uhelného sloje a nepřízeň počasí. Ovšem více než tyto nedostatky se stal velkým problémem nedostatečný odbyt uhelné sloje, což bylo z důvodu toho, že kamenné uhlí bylo velmi křehké a ne příliš čisté; náklady na odvoz uhlí se zvýšily, neboť v důsledku výstavby vodního stavidla u Koselu /dnešní Koźle v PL/ došlo k přerušení lodní dopravy na řece Odře. V důsledku konkurenčního prostředí u dolů v Moravské Ostravě a v Šilheřovicích (Schillersdorf) docházelo k významnému snižování odbytu uhelné sloje do Rakouska. Již v roce 1786 byl proto provoz dolu Juliane značně omezen.

1787 nedošlo ke stanovení polohy uhelného sloje nacházející se na západním svahu směrem od dolu Juliane.

1788 nenechal baron von Gruttschreiber na radu hraběte Redena osadit důl Juliane horníky. Na místo toho chtěl přesunout všechnu svou energii do dolu Wilhelmine, což se mu i podařilo. Teprve, když se ukázalo, že u dolu Wilhelmine dochází k úbytku výskytu uhelné sloje, ujal se roku 1794 baron von Guttschreiber  opět šachty v dole Wilhelmine, jejíž provoz však byl vzhledem k přetrvávajícím potížím s těžbou pozastaven.

Osazenstvo dolů byli kolem roku 1789 2 až 3 havíři a dále 2 až 4 vozači, dohromady tedy 2 – 7 mužů.

Těžba a odbyt uhelné sloje Juliane tehdy činila:

	vytěženo m3					prodáno m3			% prodáno	vytěženo do zásoby m3
	velké kusy	malé kusy	celkem	% velkých kusů	% malých kusů	velké kusy	malé kusy	celkem
1784/85	?	?	?	?	?	35,67	466,87	502,53	?	?
1786/87	37,89	204,76	242,65	15,61	84,39	31,52	622,91	654,44	269,71	..
1787/88	69,19	434,05	503,24	13,75	86,25	53,72	440,97	494,69	98,30	8,55
1788/89	1,85	5,92	7,77	23,81	76,19	1,85	40,48	42,33	544,76	..