V roce 1782 tedy baron von Gruttschreiber nařídil, aby byla zaražena štola Wilhelmine 40 láter (83,76 m) hluboko do země pod okrajem výběžku pod hřebenem kopce. Štola měla být zaražena ½ látra (asi 1 metr) nad nejvyšší stav vody v řece Odře. V roce 1786 byla tato štola 90 láter dlouhá (188 m); tehdy bylo uskutečněno hloubení pod úrovní dna šachty; zároveň došlo i k prohloubení hlavní jámy v hloubce 10 látrů (20,9 m). O odvádění vody z dolu se staral vždy jeden člověk. Odtěžování uhelného pilíře bylo prováděno nepravidelně směrným štolováním; uhelná sloj se často ztrácela;

Těžba a odbyt uhelné sloje Wilhelmine tehdy činila:

	vytěženo m3					prodáno m3			% prodáno z celkové těžby	vytěženo do zásoby m3
	velké kusy	malé kusy	celkem	% velkých kusů	% malých kusů	velké kusy	malé kusy	celkem
1784/85	?	?	?	?	?	62,53	513,30	575,83	?	?
1786/87	42,29	531,76	574,06	7,37	92,63	46,21	190,18	236,39	41,18	337,66
1787/88	103,60	956,56	1060,16	9,77	90,23	89,39	791,80	881,19	83,12	178,97
1788/89	138,16	1316,31	1454,47	9,50	90,50	137,86	889,72	1027,58	70,65	426,89

Osazenstvo dolů bylo kolem roku 1789 2 až 4 muži, později se přidalo 6 až 7 vozačů, provoz dolu tedy zajišťovalo 2 – 11 mužů.

1790 byly oba doly kvůli velkým zásobám vytěženého uhlí odstaveny, v roce 1792 zůstal v provozu pouze důl Wilhelmine.

Ražení štoly bylo kvůli nepravidelnému výskytu uhlí  pozastaveno a těžba kamenného uhlí musela být přemístěna do hlavní (denní) jámy; díky záplavám  a povodním došlo ke ztrátám ve výši 17 427 Scheffeln vytěženého uhlí; havíři tedy museli tuto škodu postupně uhradit ze svého.

V roce 1794 došlo k propadu sloje v přibližné vzdálenosti 72 láter (150,5 m) od těžební šachty /Förderschacht/, do které bylo sice možno opět nafárat, avšak tato sloj již změnila směr a byla v jiném směru od svahu. Postupem času opět docházelo k úbytku uhelné sloje v té samé hloubce pod povrchem země, takže se za účelem lepší cirkulace vzduchu v prostorách štoly musely vytěžit horní část uhelného pilíře a prorazit větrnou jámu. 

Znovunalezená sloj byla sice mohutná asi 3 látra (6,27 m), ale jelikož důl Wilhelmine měl být vykután nad úrovní šachty od denní jámy směrem jižním až pod úroveň štoly, snažili se horníci o to zarovnat její dno. K tomu však nedošlo, a tak došlo roku 1802 k přerušení provozu dolu Wilhelmine.