Jámy a štoly Starých hlučínských dolů

Jáma Bedřich (Friedrich Schacht) byla vyražena jako větrní dílo v petřkovické uhelné sloji Nový počátkem 19. století po r. 1803. Tvořila součást skupiny Staré hlučínské doly, jež vlastnil Johann Adam sv. p. Grutschreiber, majitel hlučínského panství. Šlo o úklonnou jámu, která byla vyražena ve sloji proti strmému úklonu. Dosahovala do hloubky až pod štolovou úroveň ve sloji Nový, která zde má prakticky severojižní směr, od svého výchozu na povrchu upadá ke štolovému patru západním směrem pod úhlem 65-70°. (Hlouběji se přes svislé uložení směr jejího úklonu mění na východní). Jáma sloužila k odvětrávání porubů ve sloji Nový, otevřené překopně, postupně z podložní i nadložní sloje. Šikmá (tzv. plochá) hloubka jámy byla po úklonu sloje 96,9 m, tzn., že dosáhla prvého mezipatra pod štolovým patrem.

Vzhledem k velké relativní hloubce lze soudit, že jáma byla provozována až asi do doby ukončení štolového dobývání v Landeku, za kterou lze považovat sedmdesátá léta 19. století. Její využití pro hlubinné dobývání již není v dostupné dokumentaci zmiňováno. Způsob její likvidace není znám. V místě předpokládaného ústí jámy je mělká terénní prohlubeň.