Jáma Větrní (V7) byla založena nedlouho po r. 1863. Tvořila součást skupiny dolů Ferdinandovo štěstí, jež vlastnil Anselm Salamon Rothschild. Její hloubka byla 43 m. Sloužila pro odvětrávání důlních děl v petřkovické uhelné sloji Neočekávaný a snad také pro dorubání sloje Juliána. Sloj zde má strmé uložení, prakticky severojižní směr a mocnost Okolo 104 cm. Od svého výchozu na reliéf karbonu upadá ke štolovému patru východním směrem pod úhlem okolo 80°.Jáma se stala nepotřebnou s ukončením štolového dobývání ve sloji Neočekávaný v sedmdesátých letech 19. století. Pak byla zřejmě opuštěna. Přesnější doba a způsob její likvidace není znám, nebyla využita ani pro pokračující hlubinné dobývání. Poloha předpokládaného ústí jámy není v terénu patrná.
Aktuální stav
