Těžba kamenného uhlí v Hlučínské části OKR začala v roce 1782 v Petřkovicích na hlučínském panství, jehož vlastníkem byl baron Johann Adam Grutschreiber (?-1802). Těžba byla prováděna v dolech, jež měly název Hlučínské doly, podle dominia, na němž se nacházely. Těžba začala v uhelných slojích Juliane a Wilhemine na základě pruským státem udělených důlních propůjček (důlních mír). Sloje byly nalezeny v Petřkovicích v roce 1780 ve výchozech na povrch ve střední části úbočí Landeku. Sloje se nacházejí ve skalních výchozech podél levého břehu řeky Odry. Mají strmé uložení a vyskytují se v početné skupině slojí, ležící blízko sebe. Patři do Petřkovických vrstev.

Pro těžbu ve slojích byla ražena základní vodorovná štola, která sloužila jako hlavní (denní) důlní dílo. Nad ní, případně pod ní byly ražený další vodorovné směrné štoly, které tvořily nadštolová i podštolová patra. Dobývacím způsobem ve strmých slojích bylo výstupkové pilířování, převzaté z rudných dolů. Každá dobývaná sloj představovala samostatný důl, jenž nesl označení podle jména sloje. Zakladatel Hlučínských dolů Gruttenschreiber těžil uhlí po dobu 17 let na původních dvou dolech Juliane a Wilhemine. V roce 1799 dostal od státu další propůjčky důlních měr na sloje Einsidel a Terezie.

Obrázek 5. Mapa štol a jam Hlučínských dolů (půdorys) a propadlin ústí jam. Napsaný údaj zhotovení mapy r. 1805 je nepřesný (zřejmě se jedná o počátek kreslení mapy), Kresba důlní měřič Strauch. Podnikový Archív OKD, fond Důl Anselm.

Syn zakladatele baron Josef Adam Gruttschreiber, který převzal panství v roce 1802, rozšířil důlní pole o nové propůjčky na sloje Neue a Stolln, které získal v roce 1803. V oblasti Starších hlučínských dolů bylo dokumentováno celkem šest dolů s hlavními štolami a 24 důlních jam. Půdorysnou situaci Hlučínských dolů ukazuje (obr.5). Ve vlastnictví Starých hlučínských dolů probíhaly od r. 1803 četné změny až do roku 1834, kdy je koupila Kapitula olomouckého arcibiskupství (vlastník vítkovických železáren).

V roce 1811 byla na hlučínském panství založena nová skupina dolů. Zakladatelem byl baron Ernst Wilhelm Reibnitz, předseda vrchního soudu ve Vratislavi. Proto došlo ke změně pojmenování obou skupin dolů. Doly založené v r. 1782 byly nazvány Starší hlučínské kamenouhelné doly (Ältere Hultschiener Steikohlen Gruben) a doly založené v roce 1811 Nové hlučínské kamenouhelné doly (Neue Hultschiener Steikohlen Gruben). Nové hlučínské doly tvořily skupiny dolů, které ležely na západní části Landeku a uhelné sloje patřily do petřkovických vrstev. K nim patřil Důl Thal, založený roku 1812 a další doly Wilhelm a Ernst, založené v roce 1815. Skupina měla 4 doly. Také ve vlastnictví Nových hlučínských dolů probíhaly četné změny až do 28. 11. 1829, kdy je koupil olomoucký arcibiskup kardinál Rudolf Habsburský, majitel vítkovických železáren. Po jeho smrti v r. 1831 přešly závětí v roce 1832 na Kapitulu olomouckého arcibiskupství včetně celého hlučínského panství. Kapitula prodala v roce 1843 obě skupiny dolů i s ostatním pozemkovým majetkem a nemovitostmi Salomonu Mayeru Rothschildovi.

Těžilo se převážně kovářské uhlí (90 %). Oproti polskoostravským a karvinským dolům měly Hlučínské doly těžební náklady nižší, a to díky příznivému strmému uložení slojí, které usnadňovaly těžbu. Ovšem těžkosti v odbytu zavinily, že čas od času se na Starých hlučínských dolech hromadilo velké množství neprodejných uhelných zásob, takže musel být omezován nebo dokonce zastaven provoz. Stalo se tak v roce 1790 a znovu v roce 1802. Také Nové hlučínské doly stály mimo provoz v letech 1821-25. Odbytové poměry se změnily k lepšímu počátkem 30. let 19. stol., kdy byly uvedeny do provozu železárny ve Vítkovicích. V tomto období přecházejí jednotlivé hlučínské doly, jak bylo výše uvedeno, do rukou majitelů těchto železáren a doly získávají tak trvale zabezpečený odbyt.

Obrázek 6. Situaci štol a důlních jam na Landeku ukazuje mapka.

Později se postupně veškerá těžba z uhelné oblasti Landeku soustředila na hlubinný Důl Anselm, založeny v r. 1835, původně zvaný Strojní jáma. Důl byl prvním hlubinným dolem provozovaným v OKR. Situaci štol a důlních jam na Landeku ukazuje mapka na (obr.6). Značný počet důlních děl v Landeku byl dán velkým počtem úzce sblížených dolů. V roce 1920 byla hlučínská část spojena s ostravskou části OKR, jejíž součástí se stala po stránce uzemní i státoprávní. Do té doby byla součástí Německa (Pruské části).

Hlubinná těžba bývalých Rothshildovských hlubinných dolů v bývalé Hlučínské části OKR byla ukončena v r. 1991 zastavením Dolu Anselm v Ostravě-Petřkovicích. Na něm od roku 1987 bylo budováno hornické muzeum, které bylo v roce 1994 otevřeno pro veřejnost.

Zdroj: hornicky-klub.info